MICHELE BONSIGNORI
&
MONICA BALDASSERONI
Zmíníme několik vašich
profesionálních úspěchů: páté místo na MS
Michele: Událostí, kterou si připomínám nejraději, je
mistrovství světa v roce 1998 v Tokiu v Japonsku, kde jsme skončili
jako 3. To je náš největší úspěch v amatérech. Rád na to vzpomínám
zejména proto, že jsem bronzovou medaili
věnoval mé babičce, která mě přiměla, abych začal s tímto sportem a
v prvních letech mě doprovázela na lekce a závody. To, že jsem jí mohl
věnovat tento úspěch, toto 3. místo na
mistrovství světa, pro mě znamenalo mnoho. Babička s námi bydlela a byla
to právě ona, která mě přivedla poprvé do taneční školy. Tam jsem později
poznal Moniku a začali jsme spolu tančit. Proto mi dělá velkou radost připomenout
tento malý úspěch a věnovat ho mé babičce.
Monica:
I pro mě bylo toto mistrovství světa velmi důležité, ale v amatérech je
pro mě nejvýznamnější rok 2000. Tehdy jsme vyhráli amatérské mistrovství Itálie
a pak přestoupili k profesionálům. Za další úspěch považuji první mistrovství, kterého jsme se účastnili
jako profesionálové, a to ne pro výsledek, ale proto, že jsme tančili spolu
s naším trenérem Fabiem Selmim.
Jedním ze snů tanečníků
je předvádět na kongresu v Blackpoolu. Letos jste asistovali Fabiovi. Jaký
to byl zážitek?
Michele:
Byl to pro nás krásný zážitek, protože kongres v Blackpoolu je velmi
důležitý a je zde mnoho profesionálů, kteří tam sedí a sledují vás. Ale nejhezčí bylo to, že nás Fabio a Simona požádali o pomoc při předvádění jejich lekce. Na této lekci
jsme já a Monica tančili spolu s Fabiem
a Simonou a Mirkem a Alesií. Pro nás to bylo velmi cenné a moc se nám to
líbilo, protože Fabio a Simona jsou nejen naši učitelé , ale v prvé řadě
jsou naši blízcí přátelé. Celá naše „rodina“ tančila na této lekci
v Blackpoolu a je velmi těžké popsat pocit, když jsme tam tančili všichni
tři pohromadě. Byl to úžasný zážitek, velký splněný sen a doufáme, že si to
ještě někdy společně zopakujeme.
Je dobré pro pár, aby měl
více trenérů nebo jenom jednoho?
Monica: Pro mě je důležité, aby měl každý pár svého trenéra,
kterému věří. A to jak ve věcech týkajících se techniky tance, tak
v obecnější rovině jako je např. výběr soutěží. Trenéra, který ho podpoří,
když se nedaří. Dále je důležité neustále se vzdělávat a mít nějaký referenční
bod. Například my již 10 let spolupracujeme s Fabiem a Simonou a oni jsou
naši hlavní a nejdůležitější trenéři. Ale abychom se rozvíjeli, trénujeme i s anglickými
trenéry.
Michele:
Jak už říkala Monica, je důležité mít trenéra jako je např. pro nás Fabio a
Simona. Trenéra, kterému věříte více než ostatním. Trenéra, kterému se svěříte
s problémy, které vás nutně potkají v průběhu vaší kariéry. Trenéra,
se kterým se radíte, jak se zlepšit a jaká by měla být vaše image. Prostě mít
někoho, kdo vás objektivně zhodnotí. Pro pár na určité úrovni je však důležité,
aby byl v kontaktu i s dalšími prvotřídní trenéry, zvláště s těmi tzv.
anglickými, kteří se vícekrát stali mistry světa. Pochopit jejich pohled na
tanec, jejich koncepci. Je to důležité, protože získáte zkušenost. Pár nesmí
myslet pouze na výsledky, ale musí dbát i na zlepšení vlastní „taneční
kultury“, protože dnes sice patří mezi mládež či amatéry, ale jednou se stane
profesionálem. A pak přestane soutěžit a stane se trenérem dalších dětí, další
mládeže, dalších amatérů a dalších profesionálů. A proto je důležité získat co
nejvíce vědomostí, zvyšovat svou úroveň v tomto sportu a jednou tyto
zkušenosti předávat dál. Kariéra tanečníka trvá pouze určitou dobu, ale
zkušenost trvá navždy.
Je známo, že v Itálie
je sportovní tanec hodně rozšířen. Víte přibližně, kolik tanečních párů se
soutěžně věnuje tancování?
Monica: V Itálii
je mnoho párů, a na rozdíl od jiných zemí jsou páry rozděleny do několika
kategorií: C to jsou úplní začátečníci, B o něco pokročilejší, A se dělí na A2
a A1 a pak je třída mezinárodní. Mistrovství Itálie na úrovni mezinárodní třídy
se účastní kolem 300 páru, ale v Itálii je odhadem celkem asi 2000 soutěžních párů, které tančí standardní a
latinskoamerické tance. Je dobře, že lidí , kteří se nějakým způsobem dostanou
k tanci, a to zejména k tancům latinskoamerickým, je skutečně mnoho.
Bohužel jsou to převážně seniorské páry, pouze v jižní Itálii je stále
hodně dětí, které začínají tancovat.
Jaký mají italští
tanečníci přístup k trénování a přípravě na soutěž, že jsou tak dobří?
Michele: Pokud se chystáme na soutěž, tak se nějak speciálně
začneme připravovat až 10 dní předem. Trénujeme stále, dvojnásob to platilo,
když jsme ještě byli amatéry, a máme tak stále „natrénováno“. Pamatuji si
zejména na své nejlepší období v amatérech, jak jsem trénoval, a jak jsem
dosahoval nejlepších výsledků. Mívali jsme 2-3 lekce s našimi trenéry a 3
tréninky po 2 hodinách za týden. A na všech třech trénincích jsme se snažili
tančit maximálně nepřerušovaně, a simulovat tak pocity a obtíže, které mohou
nastat na soutěži. Na posledních trénincích před soutěží jsme se vždy snažili
tančit jako ve finále, a to včetně emocí. My Italové nemáme příliš vztah ke
sportovní přípravě na soutěže, pouze trochu strečinku před tréninkem a před
soutěží. U nás asi neexistuje žádná taneční škola, kde by se komplexně
vyučovalo jak zahřát ty správné svaly. Dále se snažíme jíst těstoviny, jsme
přeci Italové….
Monica: Podle mě je rozdíl mezi Italy a ostatními také v
tom, že se na tréninku hodně věnujeme basicu a základům vůbec, a to i páry na
vysoké úrovni. Nesoustředíme se pouze na sestavu a složité figury. I my se na
každém tréninku zahříváme základními kroky a cvičením na posílení kotníků a
chodidel. A jak už řekl Michele, před každou soutěží jíme těstoviny, protože
nám dodávají energii.
Kolik párů s vámi
intenzivně spolupracuje?
Michele: Je
pro nás těžké spočítat páry, které s námi spolupracovaly. Snažíme se
vytvořit jeden velký tým s Fabiem a Simonou a s Mirkem a Alessií, a
to zahrnuje dvě až tři taneční školy v našem regionu. V době naší
nepřítomnosti se vzájemně zastupujeme - někdy já a Monica učíme za Fabia a
Simonu, jindy Mirko a Alessia za nás a naopak. Je to těžké spočítat i proto, že
dojíždíme také do dalších tanečních škol na jihu i na severu Itálie a za námi
jezdí páry ze zahraničí. Není tedy možné spočítat všechny páry , ale pouze ty
z našich vlastních klubů. Uvážíme-li, že v regionu máme tři velké
kluby, je to asi 100 párů, které spolupracují s námi, s Fabiem a Simonou
a s Mirkem a Alessií.
Jak se vám tančilo
v novém působišti GOC ve Stuttgartu?
Monica: Tančit v Německu je pro nás pokaždé krásný
zážitek, protože publikum je velmi vřelé a vždy nás dobře přijalo. A i s
výsledky jsme byli vždy spokojeni. Letošní soutěž ve Stuttgartu byla velmi podobná té
v Mannheimu. Jenom prostředí je pro mě trošku rozlehlé, jsou tam tři sály rozptýlené poměrně daleko od sebe. Byl to ale nádherný zážitek,
publikum bylo jako vždy srdečné a dobře jsme se bavili. Vždy, když s námi tančí
naši přátelé, jako třeba Mirko a Alessia a Mirco D´Agostino a Arianna,
tak si společně užíváme nejen soutěž, ale i volné chvíle. A to byl i případ Stuttgartu.
Ve Stuttgartu jste
společně s Mirkem a Alessií bavili publikum. Jste přáteli i v soukromí?
Michele: Pro nás je velmi jednoduché strhnout německé
publikum, platí to i pro Mirka a Alessiu, protože nám toto publikum dodává
energii a nás to pak velmi baví. Kamarádíme se odmalička, stýkali jsme se i mimo
taneční prostředí a z toho vyplynulo naše spontánní a upřímné přátelství. A to platí i na parketě, i když je přirozené, že pokud postoupíme do
finále, snažíme se oba dva vyhrát. Ale jako v každém sportu, je pouze
jedno první místo, a to platí pro každé umístění. Přátelství však nezáleží na
pořadí, výsledku. Nezáleží na tom, jestli nás Mirko porazí, nebo jestli jsme my kdysi porazili či porazíme Mirka. Důležité je, aby nás tenhle sport
bavil, abychom zůstali sympatičtí divákům a abychom byli čestní k sobě i k ostatním. To je to, co nám dává sílu a hodnotu, a to je důvod,
proč mnoho italských párů chce do našich klubů. Je to pro nás velké
zadostiučinění , když za námi přijdou a řeknou, že chtějí patřit k nám,
protože vidí, že je u nás dobrá a zdravá konkurence, a že tady není příliš
žárlivosti.
Monica: Pro mě jsou Mirco a Alessia velcí přátelé a
především Alessia je pro mě jako sestra. Když spolu ti dva chodili, trávili
jsme společně mnoho dovolených, a to i v období vánoc, a bez tance. A jak
už říkal Michele, pokud máme soutěž, trénujeme společně, radíme si, nebo si vyměníme partnery, abychom
si vyzkoušeli nové pocity. A Fabio nám často říká, že se ho ptají, jak udrží
pohromadě dva tanečníky, kteří spolu vždy soupeřili v amatérech a teď
znovu v profesionálech, pohromadě. A i on říká, že to není jednoduché, ale
že se k nám vždy choval naprosto stejně, a že i my jsme byli rozumní, ale
především, že je to díky našemu přátelství. A to nám zůstane i až skončíme
s tancováním, vždy budeme přáteli.
Myslíte si, že taneční
festivaly typu Blackpool, GOC, Cervia a další jsou vhodné i pro taneční páry,
které si nejedou pro vítězství nebo finálové umístění? Proč?
Monica: Já si myslím, že pro páry, které mají rády tanec,
je úžasný zážitek tančit v Blackpoolu, na GOC nebo na jakékoliv jiné velké
soutěži, a to i když vědí, že se nedostanou např. do finále nebo semifinále.
Zaprvé kvůli místu, kde se tyto soutěže konají, což platí zejména pro
Blackpool, a zadruhé proto, že tančí společně s mistry. Když jsme například my
tančili poprvé v Blackpoolu a všichni nastoupili na první kolo, bylo to
pro nás velmi emotivní zážitek. Tančili jsme s lidmi, o kterých jsme
věděli, že se účastnili mistrovství světa a nebo byli přímo aktuálními mistry
světa!Takže bych párům poradila, aby se, pokud jen trochu mohou, takové velké
soutěže alespoň jednou zúčastnili.
V dubnu s vámi
manželé Gebertovi uspořádali workshop. Nyní jste v Praze podruhé. Jaký
máte pohled na české tancování a české páry?
Michele: Lenka a Marcel nás pozvali, abychom vyučovali
v České republice, a to jak společný seminář, tak individuální lekce. Pro
nás to byla velká čest, protože nám byli tihle ,,ragazzi“sympatičtí již od
první soutěže, na které jsme se kdysi v amatérech v zahraničí
setkali. V Praze jsme objevili nádherné , starobylé, romantické město. Zvláště
jsme se bavili, když jsme při našem druhém pobytu šli s Monicou sami do
města. Potkali jsme další Italy, kteří byli na návštěvě Prahy a moc se nám tato
procházka líbila. Co se týká párů a tance v České republice, všiml jsem si
spousty vysokých tanečníků a spousty krásných vysokých štíhlých tanečnic,
s dlouhýma nohama. Tedy jak u mužů tak u žen, což je pro tento sport
důležité. Nechápu, co jedí, aby byli tak vysocí a štíhlí. Tohle všechno je
dobré pro taneční sport. A myslím úplně vážně, že jsem potkal velmi talentované
mladé páry. Ptal jsme se jich, jak je možné, že jsem je neviděl na žádné
soutěži, jako je GOC, Blackpool apod. A oni mi odpověděli,že jim to nedovoluje
jejich ekonomická situace. Po pravdě řečeno, pokud o tom přemýšlím, je to pro
tyto mladé tanečníky možnost měřit se s ostatními páry na těchto
důležitých soutěžích ekonomicky velmi nákladná. Moc mě to mrzí, protože si sám
pamatuji, jak moji rodiče dávali stranou peníze, abych mohl jet koncem měsíce
trénovat se zahraničními trenéry nebo obecně se zkušenými trenéry. To mluvím o
době před patnácti lety. Takže moji rodiče šetřili , aby mi mohli zaplatit
koncem měsíce lekce. Bylo to smutné, ale důležité, protože jsem viděl, jak se
uskromňují, abych měl taneční lekce. Proto mám respekt k těmto klukům a
dívkám, pro které je obtížné tančit a navíc ještě platit soutěže a lekce.
V České republice je spousta talentů a doufám, že v budoucnosti
nějaký talent tuto zemi proslaví. Myslím, že by si to Česká republika
zasloužila.
Monica: I podle mě je tu mnoho talentů. Všimla jsme si, že
mají dobré základy – jako např. práce nohou, práce chodidel. A to i když jsou
to páry, jak říkal Michele, které si sice nemohou dovolit příliš lekcí, ale
očividně je trenéři sledují a jsou na správné cestě. My se budeme snažit pomoci
jim, jak jenom je to možné na workshopech. Na takových workshopech jsme zde již
učili a snažili jsme se poskytnout co nejvíce takových informací, které pak
páry mohou dále rozvíjet se svými trenéry. A doufám, že někdy v budoucnu
se zúčastní i soutěží v zahraničí. Věřím, že dříve nebo později, také tady bude
šampión, který si zatančí finále mistrovství světa nebo finále
v Blackpoolu.
V případě, že vás
bude chtít někdo z párů navštívit. Můžete prozradit kontakty, kde
trénujete?
Taneční studio je v Livornu:
Via delle Cateratte,
e -mail:
michele_monica@libero.it
Jaké soutěže jsou nyní
před vámi?
Monica: Naše příští soutěž bude v lednu UK.
V prosinci nikdy nesoutěžíme, a to také proto, že v Itálii pořádáme
soutěž spolu s Fabiem a Simonou a s Mirkem a Alessií. Na této soutěži
budeme mít show a příprava nám zabírá hodně času. Musíme vymyslet choreografii
a také ji nazkoušet. V polovině ledna se koná UK, kde se budeme snažit
dostat do finále. Brzy po UK následuje další pro nás důležitá soutěž, a to mistrovství
Itálie. Tam se rozhoduje, které dva páry budou reprezentovat Itálii na
mistrovství světa a Evropy. A my pro to uděláme maximum.
Překlad z italského originálu: Mgr.
Pro
DanceTime 2004/prosinec